Léčivá rostlina, která se používá na problémy s dýchacími cestami. Čaj z jitrocele odhleňuje a usnadňuje dýchání. Rostlina je také lehce projímavá. Pěstování jitrocele není náročné. Jitrocel je velmi přizpůsobivou plodinou. Nejvíce mu vyhovuje slunné místo, ale příliš suché a sluncem exponované místo naopak snižuje výnos. Dobře snáší i zastínění. Preferuje hlubší, humózní, vlhké půdy, ale dobře se mu daří také v půdách lehčích. Jitrocel vyséváme v dubnu do řádků 20 – 30 cm. Jitrocel je dobré přihnojovat fosforečnými hnojivy a během vegetace také dusíkem. Přihnojení dusíkem zpožďuje kvetení, což je velmi žádoucí. Rostlina na jednom stanovišti vydrží řadu let, nevymrzá. V roce výsevu sklízíme třikrát, jakmile listy dorostou do sklizňové zralosti. Sušení listů jitrocele je složité, protože sebrané listy jsou náchylné k zčernání a znehodnocení účinné drogy (dojde k hydrolytickému rozkladu glykosidu aukubinu). Z toho důvodu se nedoporučuje sbírat listy polámané či zapařené. Pokud jsou listy správně usušené, měly by být lámavé a mít hnědozelenou až olivovou barvu. Pro správné sušení se doporučuje sušit ve vrstvách o maximální tloušťce 5 cm ve stínu, ale dá se předsušit i na slunci. Při sušení za umělé teploty se doporučuje sušit do 40 °C. Droga má mírně nahořklou svíravou chuť a je bez zápachu. Během vegetace sklízíme 3 – 4krát a z m² můžeme sklidit až 0,4 kg suché drogy (listů). Pro své pozitivní účinky se jitrocel využívá převážně k výrobě čajových směsí, které mají působit protizánětlivě a na trávení. Díky jeho schopnosti odhlenit dutiny se z jitrocele vaří odvary při problémech s dýchacími cestami. V lidovém léčitelství se využívá jako látka omezující potíže způsobené astmatem a záněty průdušek. Jitrocel kopinatý poskytuje včelám velké množství kvalitního pylu.